Jak vypadaly Vánoce za komunismu? Fronty na banány, na stromečku čokoládové figurky od ROH a v televizi Tři oříšky pro Popelku

10. 9. 2025

Máte rádi kultovní snímek Pelíšky?

Mnoho lidí si Vánoce za minulého režimu představuje právě jako v tomto filmu.

Jaké dárky si lidé před rokem 1989 dávali?

Čím se zdobily stromečky a co nesmělo chybět na svátečním stole?

Pojďme si společně zavzpomínat, jak se slavily Vánoce ze socialismu.

Mezi tradicí a ideologií

Vánoce v době totality byly svým způsobem dobou kontrastů a paradoxů. Na jedné straně stál komunistický režim, který se snažil vnést do svátků svou ideologii, na druhé straně byli obyčejní lidé, kteří se drželi svých tradic a hodnot.

Často tak proti sobě svým způsobem stály ateistická propaganda a křesťanské zvyky. Vánoční oslavy se lišily také podle regionů a sociálního postavení. Na venkově byly tradice často silnější a rodiny více zachovávaly náboženské zvyky. Ve městech, kde byl dozor režimu přísnější, byly oslavy více sekulární.

Zatímco pro dnešní mladé generace, které pamatují pouze „svobodné Vánoce“, je to těžko představitelná realita, pro pamětníky jsou Vánoce za totality nostalgickou vzpomínka na dobu, kdy se vánoční svátky slavily skromně, ale s láskou.

Postoj režimu k vánočním svátkům

Komunistická strana se od padesátých let pokoušela systematicky potlačovat tradiční pojetí Vánoc spojených s křesťanstvím. Režim se proto snažil Vánoce sekularizovat a přeměnit je na „svátky klidu a míru“ nebo „zimní svátky“.

Tato snaha zahrnovala též nahrazení Ježíška postavou Dědy Mráze, který měl symbolizovat přátelství se Sovětským svazem a zároveň být neutrální alternativou bez náboženského podtextu. Tento pokus však ve většině rodin narazil na silný odpor a nikdy se plně neujal. Lidé si Dědu Mráze sice pamatují z pohádek a z veřejných oslav, ale dárky u nich doma stále nosil Ježíšek.

Především v prvních letech po nástupu komunismu k moci se režim snažil Vánoce „nahradit“ také narozeninami J. V. Stalina, které připadaly na 21. prosince. Nejvíce patrné to bylo v roce 1949, kdy slavil 70. narozeniny.

Komunistický režim se snažil vymazat i další křesťanské symboly. Betlémy, které byly v minulosti neodmyslitelnou výzdobou kostelů i náměstí, buď zmizely, nebo byly nahrazeny jinou výzdobou.

Půlnoční mše, které byly pro mnohé rodiny důležitou tradicí, byly buď zakázány, nebo se musely konat v jiných hodinách, aby na ně přišlo co nejméně lidí.

V neposlední řadě propaganda využívala vánoční období k šíření socialistických hodnot. V médiích byly například zdůrazňovány pojmy jako mír, solidarita a pracovní úspěchy socialistického státu. Dobové noviny zveřejňovaly články o kolektivních oslavách a podnikových večírcích, které měly nahradit rodinné a církevní tradice.

Přesto se režimu nepodařilo zcela potlačit hluboce zakořeněné vánoční zvyky, a Vánoce zůstaly pro většinu obyvatel především rodinným svátkem.

Fronty v obchodech a nedostatek zboží

Zatímco ideologická rovina Vánoc byla plná konfliktů, každodenní život přinášel jiné starosti. Vánoce v době normalizace totiž byly často spojené se snahou sehnat „něčeho lepšího“, což ale nebylo vůbec snadné.

Předvánoční shánění zboží bylo dobrodružstvím, které si dnes těžko představíme. Pro mnohé to znamenalo nekonečné fronty na nedostatkové zboží, jako byly banány, mandarinky nebo pomeranče. Rovněž získat kvalitní vánoční stromek bylo často umění.

Role „podpultového zboží“ a známostí v obchodech byla klíčová. Mnoho lidí jezdilo schránět dárky do Prahy, zejména do velkých obchodních domů, jako byla Kotva nebo Máj. Později, zejména v 80. letech, se před Vánocemi jezdilo za nákupy též do NDR.

Pro ty, kteří měli přístup do Tuzexu a vlastnili bony, se otevírala možnost koupit si exkluzivnější zboží, například elektroniku nebo oblečení

Vánoční cukroví, jako vanilkové rohlíčky, pracny nebo linecké koláčky, se pekly ve velkém, ačkoli shánění surovin nebylo vždy jednoduché.

Komunistický režim často prosazoval kolektivní oslavy, jako byly podnikové vánoční večírky nebo školní vánoční besídky. Tyto akce často zahrnovaly i rozdávání dárkových balíčků od odborů.

Tradice navzdory režimu

Navzdory veškerým snahám režimu se nejdůležitější vánoční tradice v soukromí povětšinou udržely. Vánoční stromečky se zdobily obvykle tradičními skleněnými ozdobami z Jablonexu, čokoládovou kolekcí a často i papírovými řetězy, které vyráběly děti.

Typickou štědrovečerní večeří byl smažený kapr s bramborovým salátem. Po večeři se rozbalovaly dárky, které tradičně nosil Ježíšek. Vánoční dárky byly skromné a praktické, často se nadělovalo oblečení, ručně vyráběné předměty nebo knihy, dětem samozřejmě také hračky, například stavebnice Merkur, panenky, autíčka, ale také tříkolky či jízdní kola Favorit.

Neodmyslitelnou součástí byly často i vánoční koledy, jejichž veřejné zpívání bylo někdy omezeno, zejména pokud měly náboženský charakter. V mnoha rodinách přetrvaly i tradiční zvyky jako lití olova, krájení jablíček nebo pouštění lodiček ze skořápek.

V televizi nechyběly dnes již kultovní pohádky, jako jsou Tři oříšky pro Popelku, Princezna se zlatou hvězdou, Pyšná princezna, Hrátky s čertem, Byl jednou jeden král nebo Mrazík. Silvestr byl v 70. a 80. letech obvykle ve znamení televizních estrád, ve kterých vystupovali známí zpěváci, herci a další umělci.

Porovnání s jinými socialistickými zeměmi

V porovnání s jinými zeměmi východního bloku, jako byl SSSR, Polsko nebo NDR, měly Vánoce v Československu svá specifika.

V SSSR byly Vánoce téměř zcela nahrazeny novoročními oslavami a ústřední roli hrál Děd Mráz. Polsko si díky silné katolické tradici zachovalo výrazně náboženský charakter Vánoc, a to i přes nátlak režimu.

V NDR byly svátky sekularizovány podobně jako u nás, ale německá preciznost vedla k větší organizovanosti „státních oslav“. Československo se nacházelo někde uprostřed, oficiální režim prosazoval sekularizaci, ale lidé si udrželi mnoho tradičních zvyků.

Nostalgie vs. realita

Po sametové revoluci v roce 1989 se Vánoce poměrně rychle vrátily ke svým křesťanským kořenům a hlavní postavou svátků se stal opět Ježíšek. Štědrý den se navíc v roce 1990 stal státním svátkem, do té doby byl běžným pracovním dnem.

Zároveň s tím, ale v následující letech nastal postupný přesun k většímu konzumismu a komercializaci Vánoc. Někteří lidé proto pociťují jakousi nostalgii po Vánocích za komunismu, které jsou vnímány jako opravdovější, skromnější a více zaměřené na rodinu. Tento „stesk“ je patrný například v oblibě dobových pohádek a filmů.

Kromě toho se objevují i snahy o retro Vánoce, například prostřednictvím kolekcí s čokoládovými figurkami či papírových řetězů. Jaké vzpomínky na Vánoce za socialismu máte vy nebo vaše rodina?